Noc po kapkách stéká do vína,
v očích smutný stín.
V srdci doznívá těžká hodina,
zrazená láska, opuštěný klín.
Jsi víla, které vzali závoj,
není cesty zpět.
Červené víno jiskrou rubínu
zkrápí zvadlý květ.
Nepřestane slunce svítit, když jedna kytka chřadne.
Nepřestane vítr vát, když jeden strom padne.
Jsem tvůj anděl Naděje, harmonie, krásy.
Jsem mostem mezi světy, jsem paprskem spásy.
Jsem obyčejný muž i rytíř ze tvých snů
jsem ostrý, lesklý nůž i světlo nových dnů.
Proč utápíš se v žalu ve střepech rozbité vázy?
Proč při zemi jak had se myšlenky tvé plazí?
Obrať se tváří k slunci, provedu tě tmou.
Obrať se tváří k slunci, buď znovu paní svou.
Snad uslyšíš můj hlas, snad zanikne v davu.
Však svoji touhu znáš, hlas srdce i hlavu.
Úsměv slzy osuší i smutek z dlouhých řas.
V jasu tvých zorniček zazáří svět krás.